Osazenstvo kempu

Postupem času jsme přišli na to, že namísto lákavého programu pro studenty, kteří chtějí poznat krásy Spojených států, nás kemp pozval, protože pro ně znamenáme relativně levnou (v poměru k výkonu bezpochyby) pracovní sílu. Z toho také vyplývá, z jakých končin jsou ostatní zaměstnanci.

Nás Čechů (čítaje v to dva pražské Slováky) je zde dvanáct a musím podotknout, že jsme tu jediná z většiny pracovně výkonná skupina.

Dále jsou tu tři Rusové, jejichž platové podmínky jsou, vzhledem k faktu, že pro Rusy je velmi obtížné sehnat americká víza a mnozí si za veliké peníze kupují falešné pracovní nabídky, velmi nevýhodné. Navzdory tomu vůči nám, lépe placeným, nezahořkli a jsou docela prima, zvláště milí, když se chystáme hrát poker.

Je tu veliká skupina Mexičanů, které bych upřímně nejraději nakopala. Je jim naprosto jedno, kolik práce na ně/nás čeká, vždy jen stojí, baví se mezi sebou (a to tak, že velmi hlučně), popřípadě se ztratí do své chatky a jdou spát. My pak za ně doděláváme jejich povinnosti a také poté odnášíme důsledky jejich lenosti. Na tuto lenoru je velikým specialistou Mexičan, který (ne)pracuje v naší sekci - housekeeping - a Pavel, jenž je jeho spolubydlícím, ho nevídá jinak nežli v horizontální poloze. Mnozí z příslušníků mužského pohlaví by se, soudě dle zevnějšku a chování, dali zařadit spíše mezi příslušnice ženského pohlaví.

Jamajčané, ti jsou kapitolou samou pro sebe. I oni jsou často velice hluční, zřídkakdy se baví s jinými národnostmi a mně připadá, že jejich mentalita je od té naší snad nejvíce odlišná. Mnozí z nich jsou velice, až fanaticky zbožní (slečna od nás z prádelny již kolik dní čte publikaci s výmluvným názvem Are You Prepared To Get Married?, která je velmi nábožensky orientována) a velice rádi se pouštějí do neplodných debat o stvoření světa.

Snad první, s kým jsme se v kempu setkali, byl jeden z Turků, kterých zde také pár je. Ti se z většiny vyznačují špatnou angličtinou a odhodláním dělat vše co nejúsporněji. Někteří z nich také plánují zúčastnit se Ramadánu, což je, jak si jistě dovedete představit, pro nelehkou celodenní práci v úporném vedru zcela ideální. Suma sumárum mi nejsou příliš sympatičtí.

Národností, se kterou se tu příliš nevídáme, jsou Britové. Ti bez výjimky pracují s dětmi (což obnáší i společné ubytování, což jim opravdu nezávidím). Snad všichni, se kterými jsem měla tu čest, jsou docela sympatičtí, ač jejich angličtina je tradičně poněkud obtížná na porozumění. Jeden z nich, jménem Matt, je velice podobný našemu Ferovi.

Američané, a je mi líto, že to musím takhle natvrdo říci, jsou tu téměř všichni padlí na hlavu. Mnozí z nich se zdají být docela neschopní (viz paní, která se mě zoufale ptala, čím má vytřít podlahu, že neví, jak a čím to má udělat), nikdo se zde neobtěžuje se zhasínáním, zaviráním vodovodních kohoutků (!!!) či recyklací čehokoli (každý den zde jíme tři jídla z jednorázového plastového nádobí). K neschopnosti se často ještě přidává vypočítavost a pocit nadřazenosti, což místní Američany činí velice nesnesitelnými. Doufám, že tvrzení mnohých, že tento kemp není příliš dobrým vzorkem běžné Ameriky, je alespoň z poloviny pravdivé.

Kromě výše zmíněných národností zde lze ještě najít jednotlivce; již jsme obdrželi pozvání do Izraele od jednoho sympatického příslušníka tohoto národa, který nás též naučil izraelskou karetní hru zvanou [:Janif:]. Našli byste zde i muže trojí národnosti - gabonské, francouzské a americké; a jistě mnoho dalších, které jsem - možná k jejich štěstí - ve svém zoufalém výčtu opomněla. Děkujte všichni Bohu, že jsme Češi.

- Zuzka -

P.S.: Nemáme takové štěstí jako chlapci. Nám stále ještě neteče teplá voda.