Po poměrně krátké cestě (ve srovnání s letem) jsme přijeli do kempu. Projeli jsme hlavní branou a Ruby řekl, že nás tedy proveze po kempu, ať víme, jak to tu vypadá. První dojem nebyl nejlepší. Prostě takový obyčejný kemp podobný těm v Čechách. Chatky by potřebovaly natřít a jejich okolí zbavit odpadků. Po projetí celého kempu jsme dojeli k části, která se nazývá "Maples". Tam jsme se setkali s turkem Aykutem (jistě o něm bude ještě řeč). A naším hlavním šéfem Bobem. A někdy tou dobou to začalo... Po cestě někteří z nás pociťovali potřebu odskočit si. Tváře těch, co se z toalety vraceli, byly poněkud bledé a značně zmatené. Slečnám poté bylo ukázáno, kde budou bydlet. Ani jejich toalety a ubikace však nebyly o moc lepší. Já (Pavel) a David (budoucí Lifeguard) jsme byli odvezeni o cca 400m jinam do ubikací, které se nazývají "Clouds". Chatku slečen jsem neviděl, ale když jsem vstoupil do té, ve které budu následujících 9 týdnů trávit noci, nebylo mi zrovna nejlépe. Jak bych to popsal. No, "budova" prostě není ani dostavěná. Na trámcích je pouze venkovní stěna z prken. Izolace a vnitřní stěna by byl asi zbytečný luxus. Postele jsou obyčejné kovové pryčny a výplet je natolik vytahaný, že pokud bych si na takovou postel chtěl lehnout, ležel bych na zemi. Záchod byl v takovém stavu, že i nejhorší záchodky v českých vlacích by v této konkurenci vyhrály. Sprcha byla špinavá a sprchový závěs z poloviny plesnivý. No řeknu vám, zlatý Jilmácký tábor s latrínou; na tu se alespoň člověk nemusí bát posadit. Nu, byli jsme pozváni na večeři neb bylo 6 hodin. Cestou do jídelny jsme šli přes kuchyni. To bylo poznat ale pouze proto, že nám bylo řečeno, že jde o kuchyni. Stav tomu neodpovídal. Všude se povalovaly odpadky, staré jídlo a nádobí. Večeře byla docela dobrá (pokud se povedlo vytlačit z hlavy vzpomínku na místo, kterým jsme právě prošli). Po večeři jsme obdrželi ručníky, prostěradlo, prostěradlo a deku. Ručníky na sobě měly skvrny a ani deka nevypadala příliš vábně. To byla přesně doba, kdy jsem začal velmi oceňovat skutečnost, že s sebou mám spacák, a naopak litovat, že jsem si nevzal kanady a maskáče. Poslední věcí, která nás ten den nemile překvapila, byla absence teplé vody ve sprše. Takže jsme byli nuceni sprchovat se v naprosto odporné sprše a ještě k tomu ledovou vodou.
- pokračování příště -
Ahoj oběma :-) to zní dost šíleně, zvlášť když s nostalgií vzpomínáš na Jilmácké tábory... Přeju hodně pevné nervy a co nejdříve pište další zprávy, ať víme jak to tam za velkou louží pokračuje ;-) Verča J.
OdpovědětVymazat